VÁCLAV MILOTA

Pan Milota dobrovolničí v Dicézní charitě Hradec Králové. Hlavním důvodem, který ho dovedl k programu Rafael, byla válka na Ukrajině. Ta přivedla do našeho centra spousty nových cizinců, kteří potřebovali pomoci. Tím začal i příběh pana Miloty.

„Dobrovolnictví pro mě znamená práci, která mě těší a naplňuje. V první fázi u mě dobrovolnictví začalo po začátku války na Ukrajině, kdy jsem chtěl nějakým způsobem Ukrajině a Ukrajincům pomoci. Ze začátku to byly finanční částky, které jsem posílal, ať už na solidaritu přímo přes Charitu, nebo na zbraňové vybavení.  Poté jsem se účastnil těch prvotních akcí v potravinových bankách, které se začaly výrazně objevovat po náhlém příchodu utečenců z Ukrajiny. A v návaznosti na to, jsem využil program Rafael, který se mi naskytl a kde jsem vlastně začal učit ukrajinské děti.“ 

Začátky dobrovolnictví si pan Milota vyzkoušel s jedním ukrajinským mužem, se kterým však doučování po nějaké době skončilo. V současné chvíli doučuje chlapce z Ukrajiny a jak sám říká, v doučování vidí veliký posun vpřed. 

„Vidím v doučování veliký pokrok. Ze začátku jsem měl muže, u kterého jsem si musel pomoci i se znalostí ruského jazyka, který jsem trochu zapomněl. Doučování s ním netrvalo tak dlouho, poněvadž ten muž po několika měsících skončil. Kdežto u druhého chlapce je vidět pokrok prakticky po roce, co přišel sem a neuměl ani slovo. Dneska je na Univerzitě a jeho znalosti češtiny se přibližuje k B2, tak tam jde vidět veliký pokrok. Nejvíce jsem rád, když má chlapec úspěchy ve škole. Protože vím, že je to taky trochu tím, jak se učíme spolu. Dělá mi radost, že studuje na Univerzitě a dokáže se s kýmkoliv domluvit.“

Dobrovolníci jsou v dnešní době velice potřební, jejich práce je nepostradatelná a my jsme moc rádi, když vidíme ochotu pomoci druhým. K tomu, aby mohli dobrovolníci vykonávat svou činnost a pomoci tak druhým, je důležitá motivace.

„Největší motivací pro mě je, když vidím, že je dobrovolničení potřeba. V tom smyslu, že je o to zájem a k něčemu to je.  Určitě v tom budu pokračovat, dokud mi čas a síly dovolí."

Pan Milota se stal jedním z našich stálých a zkušených dobrovolníků, proto jsme se ho zeptali, jakou radu by dal začínajícímu dobrovolníkovi. 

„Určitě by si měl nový dobrovolník zjistit co nejvíce informací o osobě, které se bude věnovat, nebo kterou bude učit. Je důležité mít znalosti takového rázu, aby byl připraven i na určité negace, které můžou vzniknout. Poněvadž ty osoby, kterými se zabýváme, prošly velice těžkou životní situací, která se může odrazit i na nějakém a pro nás nepochopitelném a negativním chování. Takže důležité je, aby byl člověk trpělivý a zároveň připravený i na to, že takové věci můžou nastat.“